Prostě Paříž

Básně, zkrácené příběhy, poznámky

Paříž to jest, která vysílá do všech směrů mocné proudy světla a žití, ona jest jedním z nejpůsobivějších činitelů v blahodárném vývoji veškerého kulturního života. Paříž byla, jest a bude cílem proto umělců, učenců, kupců, dekoratérů, olejníků a všeho vysokého i vznešeného světa, píše v úvodu své půvabné cestopisné zprávy o cestě do Paříže na Světovou výstavu v roce 1900 litomyšlský kupec, sběratel, malíř a kronikář Quido Šimek.

Jako návštěvník jsem při mnohých cestách pobýval v Paříži dny, týdny, nejvýše měsíce. Moje svědectví je proto samozřejmě úsečné, neúplné, náhodné, osobní. Připomínám Paříž minulosti, kde se před sto a více lety potkávali naši umělci třeba s průkopníky létání. Pro všechny byla Paříž snem a cílem. Někteří uspěli, načerpali nový vzduch, odvahu a inspiraci, jiní se zklamaní vrátili domů. Připomínám i Paříž současnou, město stále přitažlivé a vzrušující. Připomínám Paříž veřejnou i soukromou. Paříž pohledem vzduchoplavce i potulného chodce. Nabízím zlomky dopisů, sleduji mizející stopy, vyhledávám pozapomenutá slova.

Vracím se znovu do Paříže.