Karafiátovi Broučci v české kultuře

Kniha Jana Karafiáta Broučci (1876) stojí u počátků novodobé umělecké tvorby pro děti a patří ke klasickému dědictví české literatury. První, zprvu anonymní vydání mezi čtenáři zapadlo a trvalo sedmnáct let, než byl příběh znovuobjeven Janem Herbenem a stal se po pochvalné recenzi Gustava Jaroše Gammy dobovým bestsellerem. Dá se říci, že je jím dodnes, kdy směřuje ke stému vydání.

Jedinečná monografie Karafiátovi Broučci v české kultuře, iniciovaná Maticí českou, sekcí Společnosti Národního muzea, na základě veřejných přednášek literární historičky PhDr. Věry Brožové, mapuje 145 let působení Broučků v české kultuře a interpretuje jejich význam. Ukazuje, že úspěšný a čtený titul měl nejen své ilustrátory, ale i různé upravovatele a literární následovníky. Všímá si i proměn přístupů k naivistické pohádce pro malé děti, jež byly v různých dobách citlivým indikátorem změn v aktuálním kulturním klimatu. Její vyzdvihování, zavrhování a zákazy velmi přesně kopírovaly politické zlomy v historii české společnosti a změny v oficiálních uměleckých i eticko-výchovných preferencích. Autorce neušel ani kritický postoj T. G. Masaryka k literatuře pro děti a zvláště k Broučkům, ani roubování ideologických záměrů v různých dobách.
 
Monografie má atributy vědecké práce, přesnosti a bohatého poznámkového aparátu, a přitom působí svěže a čtivě jako vyprávění, srozumitelné široké veřejnosti. Její součástí je také přehled ediční historie Broučků a pestře se měnícího výtvarného pojetí, které je doloženo často i unikátními reprodukcemi z málo dostupných vydání. Tím je kniha i drobným příspěvkem k dějinám české knižní ilustrace.